DĚJINY ŠKOLSTVÍ
Evangelíci měli na začátku 17. století v Dolních Holčovicích svoji školu. I přes rekatolizaci po bitvě na Bílé hoře se pod ochranou majitelů panství evangeličtí učitelé na panství zdržovali dál. Jedním takovým zde byl učitel Georg Müller, který byl po příchodu jezuitů označen za nanejvýš nebezpečného buřiče a jako takový byl roku 1672 zbaven učitelského místa. Vlastně utekl, jakmile byla jmenována komise k přešetření případu. Za vinu se mu mimo jiné dávalo, že pohřbíval evangelické mrtvé podle své věrouky, v tom duchu měl pohřební projevy a také že nechtěl upustit od své nekatolické víry.
S vydáním tolerančního patentu císařem Josefem II. a vznikem evangelické farnosti v roce 1782 bylo evangelické školství v Dolních Holčovicích opět uvedeno v život. Prvním učitelem byl po skončení školení v Opavě ustaven Johann Christian Schmidt, který byl ovšem - jak nás zpravuje kostelní kronika - označen za „individuum, které odpírá práci v kostele a ve škole“, v důsledku čehož byla obec nucena povolat na podzim 1782 druhého učitele Andrease Liberu. Roku 1784 se nákladem 800 zlatých započalo s výstavbou školy, která byla ještě téhož roku 15. října otevřena. Plat učitele zpočátku činil 4 krejcary na žáka a týden, jakož i „stolagebühr“, za což učitel zároveň vykonával ještě funkci kostelníka a zpěváka v kostele.
V roce 1672 se poprvé připomíná katolická farní škola, která měla již v roce 1691 školní budovu. Roku 1760 je zmiňován malý domek, ve kterém bydlel i učitel, jenž pobíral ročně 8 zlatých 12 krejcarů, za zvonění proti bouřkám 3 tolary a 9 grošů a mimo to užíval zahrádku. Jako první známý učitel je zmiňován Johann Georg Richter, učil zde do roku 1763.
Na místě staré školy byla roku 1827 postavena nová přízemní budova. Kromě náboženství se ve škole vyučovalo čtení, psaní a počítání - triviální škola. Do roku 1870 příslušela škola ke kostelu a farář byl přímým představeným učitele. Vydání nového říšského školského zákona 14. května 1869, jehož prováděcí vyhláška ve Slezsku začala platit následujícího roku, znamenalo reformu také pro zdejší školství. Katolická jednotřídní škola byla roku 1880 prohlášena za školu veřejnou a všechny děti ji byly povinny navštěvovat, o rok později byla rozšířena na dvoutřídní. Evangelická škola se zprvu stala školou privátní, ale brzy byla zrušena a budova prodána. Dne 24. září 1900 byla po dvouleté výstavbě předána do užívání nová školní budova. Většinu ceny stavby obnášející 32 000 korun věnoval Karl Gottlieb Poppe ze Spáleného a spolek Gustava Adolfa. V červenci 1903 ji ale z velké části strhla rozvodněná Opavice a vyučovalo se pak opět ve staré škole. Stavbu nové školy dokončenou již za dva roky subvencovaly slezské zemské úřady. Jednopatrová budova stojící vedle kostela a rozšířená roku 1929 východním směrem slouží svému účelu dodnes. Trojtřídní školu například v roce 1922 navštěvovalo 158 dětí.
V Horních Holčovicích vyučoval od roku 1782 kantor Tschikardt, pravděpodobně dům od domu. Poté výuka probíhala v domě čp. 98 Gottlieba Poppeho, který zemřel jako padělatel bankovek roku 1796 na Špilberku. Nová evangelická škola byla postavena roku 1798 a to jako exkurenda školy dolnoholčovické. V prvním desetiletí 19. století se osamostatnila a měla vlastního učitele. Po vydání školského zákona byla nejprve školou privátní, ale již roku 1881 se stala školou veřejnou. V roce 1911 byla postavena nová přízemní školní budova, rozšířená roku 1919 na dvoutřídní (dnes čp. 215). Zdejší školu navštěvovaly také děti z přilehlého horního konce Dolních Holčovic, poněvadž odtud je škola dolnoholčovická daleko a cesta je zvláště v zimě těžko schůdná.
V roce 1883 byla v Holčovicích s podporou Slezské obchodní a živnostenské komory a Slezských zemských dnů založena košíkářská škola (Korbflechtschule), ale v roce 1923 byla bohužel uzavřena a přeložena jinam.
Dříve vyučoval děti v Hejnově učitel z Hynčic a to střídavě v několika domech, protože školní budova byla v Hejnově postavena teprve roku 1817 (dnes čp. 65). Kantor v ní učil odpoledne, kdežto dopoledne vyučoval v Dlouhé Vodě, která se stala samostatným školním obvodem s vlastní školou až roku 1873.
Ve Spáleném se vyučovalo ve dvou školách, katolické a evangelické. První byla založena roku 1792 a stála v dolním konci obce. Docházeli do ní také žáci obou vyznání ze sousední Komory a v roce 1870 se stala školou veřejnou pro děti z obou obcí.
Evangelická škola se nacházela ve středu obce a byla založena též na konci 18. století. Po zřízení veřejné školy sice zůstala v provozu, ale již v roce 1875 byla uzavřena. Následujícího roku byla totiž v horním konci Spáleného dokončena nová budova trojtřídní veřejné školy. Roku 1910 byla dostavěna další nová školní budova, kterou například roku 1921 navštěvovalo 94 chlapců a 109 dívek (dnes čp. 230).
Žáci z Komory to měli příliš daleko do nové spálenské školy zbudované roku 1876 a proto obec Komora převzala do svého vlastnictví a pro své žáky znovuotevřela starou budovu spálenské katolické školy z roku 1828, čímž se stala samostatným školním obvodem. Nová škola byla dostavěna roku 1910 a rozšířena v roce 1921 na dvoutřídní (dnes čp. 61).
Jelení a Dlouhá Ves tvořily do roku 1865 jeden školní obvod. O vyučování v Jelení se školní kronika poprvé zmiňuje k roku 1760. Od roku 1774 se vyučovalo v jedné pronajaté světnici v domě čp. 26. Evangelíci si roku 1785 vystavěli novou školu, kterou do roku 1828 navštěvovaly také katolické děti z Dlouhé Vsi. Tehdy byla totiž v Dlouhé Vsi zřízena katolická škola. Stávala v dolním konci obce směrem na Jelení a docházely do ní děti katolického vyznání z obou vsí. Po vydání říšského školského zákona se stala školou soukromou, ale brzy byla zrušena. Kdežto evangelická škola, dostavěná roku 1839 ve středu Dlouhé Vsi, byla prohlášena roku 1874 za školu veřejnou.
S reformou školství se evangelická škola v Jelení stala nejprve školou privátní, ale již od roku 1875 byla školou veřejnou, pro níž byla roku 1891 dostavěna nová budova nacházející se u hlavní silnice (dnes čp. 85).