Součástí prezentace bylo promítání zajímavých dokumentů z Afriky, výstava fotografií, prodejní výstava afrických rukodělných výrobků a poutavé vyprávění koordinátorky paní Aleny Polanecké, která do Keni pravidelně cestuje a organizuje projekty a pomoc v chudinských částech na venkově Afriky. Děti naší školy si také vyzkoušely vyrobit hračky z odpadků, aby dokázaly pochopit, že děti v Africe hračky nemají, a pokud si hrát chtějí, musejí si nějaké vyrobit. Zazpívaly si písničku ve svahilštině Jambo Kenya (viz. text), namalovaly si obličeje podle tradic, vytvořily školní pomůcky pro děti v Africe, které jim budou prostřednictvím organizace Narovinu doručeny a vyzkoušely si módní přehlídku afrického oblečení.
Navíc jsme dětem do Afriky poslali velikou sbírku školních pomůcek, které jsme měli doma navíc nebo je koupili, aby děti v Africe věděly, že bychom si všichni moc přáli, aby tamní školství bylo jako je u nás v Česku.

A co na to děti?

Projekt Afrika byl úžasný. Paní Polanecká nám vyprávěla o Kibeře, ukazovala nám fotky a videa. Ukázala nám, jak africké děti musí žít v bídě, jak chodí mezi odpadky. Děti si hrají se vším, co najdou, z igelitového sáčku a kousku provázku mají fotbalový míč, hrají si prostě se vším. Líčila Romana z 6. třídy.

Na tomto projektu se mi líbilo, jak jsme si vyráběli hračky jako africké děti. Já jsem třeba vyrobila robota bez noh z krabic, látky, květináče a vršků. A mohli jsme to udělat podle sebe. A taky se mi moc líbilo malování na obličej. Mohli jsme se pomalovat jako africké kmeny. Také jsme mohli mít různé znaky. Vyprávěla třeťačka Vendula.
Celý den byl bezva. Hlavně když jsme si malovali obličeje a vyráběli hračky. I paní z nadace Narovinu byla moc milá. Pověděla nám, jak děti v Africe žijí, z jakého mála si vystačí a jak se na rozdíl od nich máme dobře. Jejich školy jsou přeplněné, je tam až 80 dětí v jediné třídě, proto jsem ráda, že žiji tady a ne v Africe. Vzpomínala na projekt Kristýna z 8. A.

Kliknutím na fotku zobrazte větší pohled.